|
Úloha a poslanie chovateľských klubov
Výročná výstava čiváv a papillonov – Vrbové 16. 2. 2008
Jozef Šuster
>>> pdf verzia <<<
>>> fotogaléria <<<
>>> výsledky <<<
O klube, ktorý
zastrešuje jedno z najpopulárnejších plemien súčasnosti, sme už na
našich stránkach reportáž priniesli. Sú však skutočnosti, medzi
ktoré patrí nielen spomenutá popularita a stále väčšia obľuba čiváv,
ale, napríklad, aj rekordná účasť čiváv a papillonov na klubovej
akcii...
183 prihlásených
jedincov, z toho rovných sto čiváv dlhosrstých, 52 krátkosrstých
a 31 papillonov oboch veľkostných rázov - to je štatistika
rekordného počtu prihlásených jedincov týchto plemien na Slovensku,
ktorá si zaslúži pozornosť nielen priaznivcov a chovateľov
spomenutých plemien, ale i širšej verejnosti. Ak by sme chceli
hľadať dôvody takéhoto vysokého počtu, je potrebné tak urobiť
v širších súvislostiach. Prvým dôvodom je bezpochyby už spomenutý
nárast popularity. Ten je vo veľkej miere určujúcim faktorom počtu
odchovaných šteniat spolu s ich následným predstavením na
kynologických podujatiach. Na tomto základnom kameni môžu byť
položené ďalšie aspekty vysokého obsadenia výstavy. Ak má táto
štatút splnenia podmienky chovnosti, a okrem toho jej súčasťou je aj
klubová bonitácia, je splnený predpoklad účasti tých jedincov,
ktorých majitelia považujú prítomnosť na výstave za „povinnú jazdu“
ďalšieho uchovnenia. Oveľa väčšiu pozornosť výberu výstav venujú
majitelia tých jedincov, pre ktorých tento faktor nie je dôležitý.
Ich priorita sa sústredí na navrhnutých rozhodcov, miesto a termín
konania a možno aj na zážitky z predchádzajúceho roka.
Na tohtoročnej
výročnej výstave vo Vrbovom, ktorá sa uskutočnila vďaka úzkej
spolupráci Klubu chovateľov čiváv a papillonov so sídlom v Poprade
s Klubom kynológie vo Vrbovom, zdá sa boli splnené všetky podmienky
na to, aby bola účasť prihlásených jedincov vysoká. Približne 90
jedincov bolo prihlásených aj na bonitáciu, a i keď to nie je
pravidlom, s niektorými z nich sa už nestretneme na inom podujatí.
Žiaľ, toto je realita nielen u papillonov a najmä u čiváv, ale aj
u mnohých iných plemien. Je pochopiteľné, že majitelia s priemernými
jedincami neabsolvujú „výstavné turné“ a že sa radšej prezentujú
svojimi najkvalitnejšími odchovmi. Väčšiu polovicu vystavených
jedincov ale tvorili na tohtoročnej výstave jedince, ktorých
majitelia boli zvedaví na posudky od renomovaných rozhodcov pani
Zdeňky Jílkovej a Dr. Miroslava Guniša. Samozrejme ich motivovala
možnosť získať cenné tituly, prípadne umiestnenia, za ktoré sú
navyše veľmi pekné ceny.
Na to, aby sa ale
majitelia psov mohli na výstavu prihlásiť, je nutné, aby boli
o podujatí včas a dostatočne informovaní. V dnešnej dobe, ktorá sa
často nazýva dobou informačných technológií, by už mala byť asi
samozrejmosťou možnosť získať všetky potrebné informácie vrátane
prihlášok a propozícií aj prostredníctvom internetu. Niet však
lepšieho spôsobu zabezpečenia informovanosti potencionálnych
vystavovateľov, ako sú vytlačené prihlášky a propozície doručené na
tie správne adresy. Toto všetko zohrávalo iste svoju rolu, a tak
konkurencia na získanie titulov víťaz roka, víťaz roka mladých ako
aj tých ďalších sa zišla naozaj veľmi silná.
V záverečnom finále
si najvyššie tituly víťazov roka u dlhosrstých čiváv odniesli
RAMSTEIN-SIGN Cevaro majiteľky Janky Valentovej a IZIF Jokers Dog
majiteľa Ing. Jozefa Kupera a víťazmi roka mladých sa stali KIMI
Jokers Dog maj: Ing. Jozef Kuper, Pähkinän TRICK´N´DREAM majiteľky
Svetlany Karkovej.
Krátkosrsté čivavy
si tituly rozdelili nasledovne: Víťazmi roka sú pre tento rok pes
EROS z Istropolytanu majiteľky Zinaidy Kamrádovej a sučka TRIXI
Intergalaxia majiteľky Ivety Strniskovej.
U mladých jedincov
tituly získali BUCANEER Ave Bengal majiteľky Jitky Blahovej z Českej
republiky a QUEENY Cheri pod Měndou Marcela Linharta.
U papillonov,
ktorých i keď je menej ako čiváv, ale sú vo veľmi vyrovnanom type a
ich kvalita je vysoká, si najvyššie ocenenia s peknými cenami domov
odniesli: Vittoria´s STRIKE majiteliek Marcely Hanesovej a Márie
Krošlákovej, ERINSJOY Cuban Breezer majiteľky Márie Krošlákovej,
GOLDY GIRL Mária Sirrah majiteľky: Kamily Adamiecovej, ANDREAS
Golynski raj majiteľky Mgr. Kamily Adamiecovej, Chakmani´s Take the
Lead D´ARTAGNAN de Pompadour majiteľky Zuzany Nouzákovej, PNINFARINA
Caprina Dowina majiteľky Gabriely Majdovej a MERCEDES Caprina Dowin,
majiteľky Gabriely Majdovej.
Majiteľom všetkých
úspešných jedincov, vymenovaných i tých ďalších, gratulujeme!
Podrobnejšie
výsledky nájdete v spravodaji PES 4/08 a spolu s fotogalériou aj na
internetovej stránke
www.dogsk.sk/chihuahua.
Viděno očima náročného návštěvníka z ciziny…
Věk
je někdy dobrým měřítkem věcí. Ale také nemusí. Říká se -
zkušenosti, ty s věkem získáváme. Nebo rozum? Ten s věkem ztrácíme.
Nebo mezilidské vztahy? Ty ale zůstávají a s věkem nabývají na
hodnotě! Trochu filozofující úvahy na začátek, abych se na konci
nedostal do úzkých.
Chováme psy mnoho, mnoho let. Ať již úspěšné výstavně nebo úspěšné
v soutěžích sportovních. Ale také běžně přijímané domácí příslušníky
a v mnoha případech mazlíky.
Po
určité době se stane, že již přestanete vnímat jakoukoliv soutěž
jako prestižní záležitost, kde vám jde o titul nebo o umístění. Je
to krásné. Bojovat o umístění, sledovat s napětím konkurenci,
sledovat s adrenalinovým podtextem výsledky třeba srovnatelných
kvalit. Ale od toho všeho se oprostíte po mnoha letech chovatelských
úspěchů. Pak si můžete začít vybírat. Vybírat podle vzdálenosti,
vybírat podle náročnosti, nebo vybírat podle toho, kdo vás pozve
nebo s kým se na výstavě chcete setkat!
Ten
poslední argument jsme zvolili při přihlášení na Výroční výstavu
čivav a papilonů ve Vrbovém na Slovensku.
Když
zahodíte dnes již běžnou frázi, cituji: „Ale tam je přeci daleko.“,
tak po Evropě jezdíte jen podle své chuti. A to si právě už dnes
můžeme dovolit! A dovolili jsme si to vyzkoušet i v případě
slovenské výroční výstavy. Konkurence, o které jsme nevěděli,
veliká, protože, přece jenom, slovenské speciálky nám nějak vypadly
z kalendáře. Ale právě o to víc zaujalo jméno na propozicích.
Se
jménem Šuster jsem se setkával při tvorbě prvních čísel Kynologické
revue. Byl jsem tehdy rád, že vzniká něco nového, trochu odlišného
od běžně zavedených typů. A musím říci, že pořád z povzdálí sleduji,
jak si Kynologická revue vede. Drží stále svůj standard!
O to
víc chovatele, a nejen chovatele, ale i člověka, potěší, kdy něco z
minulosti zůstane na svém místě. Když pominu budovu „socialistického
realizmu šedesátých let“, kde se výstava konala, místo bylo
ideální.Velký přístupový vestibul, bar a odpočinkové místo při něm.
Velké parkoviště, i když s proletujícími vločkami sněhu,což bychom u
Piešťan již v tomto ročním období nehledali, protože nám soudruh
Klaus říká, že žádné změny klimatu nehrozí, navodí situaci, že místo
je naprosto dokonale zvolené. Ale to jsme ještě nebyli vevnitř.
Nějak mám pocit, že jsem se ocitnul v jiném, trochu renesančně
restauračním světě.
Ve
velkém sále dva kruhy. To je snad obvyklé pro dvě plemena. To by ani
nemělo být jinak. O to nešlo. Ale šlo o to, že kolem kruhů byly
v dostatečně velké vzdálenosti na vyvýšené podestě restauračně
upravené stoly s dostatečným množstvím židlí, takže při našem
příchodu s našimi přenosnými výstavními židlemi na zádech jsme si
připadali poněkud trapně.
Najednou mi to připomnělo výstavu ve Finsku, kde také bylo vše
připraveno podle předem nepsaných norem, ale ke spokojenosti
vystavovatelů.
Pominu výstavu samotnou. Ty bývají vždy v průběhu většinou stejné
nebo podobné. A to, že námi vystavený pes velmi dobře uspěl a dobře
representoval chovatelskou stanici „Ze Síbrtů“ a přivezl do českého
zahraničí krásný pohár je pro nás ocenění. To, že výstava působila
dojmem rodinné slavnosti nemůže zkalit to, že nemůžeme jenom
chválit, ale i trochu kriticky šlehnout. A to výtkou na stranu jinak
dobrého slovenského rozhodčího. A tu výtku si myslím mohu dovolit, a
to vzhledem k množství úspěšně odchovaných psů. Slovenský pan
rozhodčí si v určité chvíli naprosto nevěděl rady s
netypickým importem z Ameriky, který neodpovídá FCI standardu a není
proto třeba ani v Česku dosud přeregistrován.
Tolik
výtka. Já, také jako rozhodčí, chovatel a musher, který v Americe
pracoval, bych byl k importům z Ameriky mnohem opatrnější!!!
Ivan
Síbrt
chovatel a musher
ale
i Ivana Síbrtová
mezinárodní rozhodčí
|
